Vzpominka na Petru minulého roku

Při naší první návštěvě Petry během putování mezi skalisky jsme se zastavily u skupinky mladých beduínek, které tam pracovaly na vykopávkách, čistily různé artefakty a označovaly je. Začaly jsme si s nimi povídat, pro nás to bylo chvilkové zastavení a odpočinutí. Zvědavé otázky jsme kladly nejen my ale i tyto beduínky. A současně nás pozvaly k posezení u kávy. Bylo to až dojemně zajímavé. Povídalo se o životě u nás, u nich, se seznamovaly jsme se navzájem s odlišnostmi i způsobem života, oblečení, nošení šátků, líčení žen. Ale otázek bylo ještě víc. Dokonce nám půjčily burku, k vyzkoušení . No to byla legrace, musely jsme se smát aniž bychom nějak znevažovaly jejich zvyky a tudíž své chování i vysvětlovat. Nakonec společná fotografie to dotvrzuje.
Mladé beduínky od nás dostaly drobné dárky jako rtěnky, cukrovinky apod. A na oplátku nás zase nalíčily podle jejich zvyku. A jedné z beduínek se zalíbila moje kabelka. Byla jsem ochotna ji věnovat, ale protože nebylo kam uložit potřebné maličkosti a doklady, které obvykle ženy v kabelkách nosí, dohodly jsme se, že druhý den to vyřeším. A skutečně jsem na trhu zakoupila jednoduchou kabelku, spíše malý batůžek, přendala do něj vše potřebné a tu svou odnášela k oné beduínce. Bohužel, na stejném místě už se nenacházely, a tak jsem požádala našeho jordánského delegáta, aby tu kabelku oné beduínce od mne věnoval na památku. Dnes už vím, že ona beduínka kabelku obdržela a dokonce mi odepsala. Měla jsem z toho radost., když jsem na Facebooku viděla usměvavou tvář jak drží vysněnou kabelku. Konec dobrý, všechno dobré a spokojenost na obou stranách.

Seznamování se s beduínkami

Během krátké chvilky se rozběhla veselá zábava 

...a líčení začalo 

Bavilo nás to všechny 

Legrace bylo dost a beduínky nic nezkazily, naopak 

Vzpomínky na tento čas určitě přetrvají 

Beduinky jsou neskutečně fotogenické 

Naty byla svým líčením naprosto fascinovaná, ale vypadá ustrašeně, vždyť obličej je vizuální základ těla 

Nezbytné oblékání do burky začalo ... 

...a začalo to být zábavné 

...ale ještě nejsme na konci

Bylo to poprvé, kdy jsem na sobě měla burku

A tady je výsledek - myslím, že to bylo docela náročné

A co teď, ptám se. Je mi horko...

Byl to šok i pro mě hhhhhhhhhhhhhhhhhhhh

Ještě snímek na památku 

A s Naty, která to vedro nevydržela 

Myslím, že to bylo docela náročné, ale užily jsme si to 

Naty si také zkusila, jak být beduinkou

Petra zanechala v našich srdcích ten nejlepší dojem a už jsme byly rozhodnuté Petru zase někdy v budoucnu navštívit. A že se nám to skutečně povedlo a to hned následující rok, o tom budu ještě vyprávět.



O rok později-přesněji do roka a do dne...

Pohled, jaký se naskýtá prodávajícím 

Takže se nám podařil návrat do těchto krásných míst téměř do dne a do roka. Místo, kde jsme byly ubytované, už pro nás bylo důvěrně známé, takže jsme se těšily na úžasnou snídani v té krásné prosklené jídelně s výhledem na probouzející se město a to už od ranních hodin zalité slunečními paprsky. To vše nasvědčovalo tomu, že prožijeme krásný den.
Pozorovaly jsme děti jak odcházejí do školy, dívky oblečené v krátké abáji a chlapci v krátkých kabátcích. Ovšem pozor, jejich škola byla na úrovni civilizovaného západu. Krásná budova, postavená v zeleni s upravenými chodníčky a všude bylo evidentně čisto. Až se nám zdálo, že jsme v nějaké pohádce.
Počasí tak akorát, procházely jsme rozsáhlým územím, kde různé útvary skal lemují hlavní cestu. Po krátké době nám dali rozchod a každý si mohl jít směrem dle svého zájmu a úsudku..
Tato hlavní třída, to jsou vesměs mnohé restaurace, obchůdky se suvenýry, WC na úrovni a čisté. Rušný život však pulzoval i v přilehlých uličkách.
Po nějaké době chůze a prohlížení si okolí jsme narazily na malý obchůdek, kde byla mladá beduínka se svým synkem, malým okatým klučinou.Ten nás zaujal. Pozdravily jsme Salaam alejkum a ona odpověděla Alejkum salaam. Usmívajíc se nás pozvala dál a pak nabídla čaj a posezení.Přišlo nám to vhod, takže jsme pozvání přijaly a začalo opět povídání o všem možném, protože zvědavost už nás sžírala. Zajímavé na tom bylo to, že ona muslimka a my křesťanky a žádný problém v komunikaci nenastal. Naopak vládla přívětivá atmosféra, vzájemně jsme si vyměňovaly informace. Samozřejmě o způsobu života, oblečení, šátcích, burkách, dětech, bydlení, školách, školní docházce, vybavení domácností, svatebních zvycích, cenách, historii. No prostě bylo toho hodně a velmi zajímavé informace, které se od delegáta nedozvíte. Zodpovězených otázek není nikdy dost, zvláště v Orientu.

Cítila jsem se mezi nimi velmi dobře 

Beduinky se uměji krásně nalíčit a tak to zkusily i na mě

...a to je výsledný efekt 

No a postupně přicházely i její kamarádky, usměvavé, zvědavé a přidávaly se k hovoru. Bohužel čas letěl a tak asi po dvou hodinách jsme se rozloučily s příjemným pocitem poznání. Než jsme odešly, tak nám tato beduínka ukázala, kde bydlí a pozvala nás na večeři. Hned jsme jí vysvětlily, že večeříme v hotelu, ale pozvání na čaj neodmítneme.