Návštěva u Beduínů

Protože se nesluší, aby v této zemi žena šla sama bez doprovodu muže, požádaly jsme našeho jordánského delegáta Mahmouda, aby nás doprovodil. Nejen že souhlasil, ale také zařídil náš odvoz a to luxusním džípem svého kamaráda, který ten džíp sám řídil. Bylo to příjemné a překvapující.
Projely jsme kolem Petry a dál do beduínské vesnice  na slíbenou návštěvu. Od Wádí Musa je vzdálená  cca 3 km. V jednom místě jsme nevěděli   kam  pokračovat dál, takže jsme zastavili u prvního domku a zeptali se muže na  další cestu ,  ihned jsme mu  ukázali fotku oné beduínky spoléhajíc na to, že se tam všichni znají. A samozřejmě,  bylo  to tak jak jsme předpokládali a dokonce onen muž  místo dlouhého vysvětlování posadil k našemu řidiči džípu svého 4letého syna a řekl, že to dítě nás k oné tetě dovede. Živá navigace, tak to byl trochu šok.

Milé  přivítání, příjemné povídání, chutné občerstvení

A u beduínů už nás očekávali. Po vzájemném uvítání však nastal menší společenský problém a to v osobě našeho delegáta Mahmouda jako muže, protože to měla být jen ženská návštěva. Mahmoud byl však rezolutní a řekl, že je za nás jako turisty zodpovědný a nemůže samotné ženy nechat bez dozoru. Tak to nakonec vyřešili tak, že beduínky pozvaly do naší společnosti i své manžely a své bratry.
Než jsme však vstoupili do domu oné beduínky, zažily jsme skoro další  překvapení. Vizuální dojem z domku, kam jsme měli vejít, byl přinejmenším rozpačitý. Ten velký dům byl velice nevzhledný, skoro nedostavěný ale bylo nám vysvětleno, že dokud rodina svůj domek nedostaví je osvobozena od daně. Takže proč by asi pospíchali, zvláště když to není limitováno časem. A tak je to i u sousedů. Prostě se dostavuje velmi velmi pomalu, není přece kam spěchat.
Ovšem uvnitř domu, to byl samý luxus, nádherná podívaná. Velká dřevěná kuchyň, velice krásná, velká obývací místnost, na zemi obrovský koberec s vysokým vlasem a kolem zdí sedačky. Uprostřed místnosti složené malinkaté stolečky, které se přisouvaly k hostům, když se podávalo občerstvení. Na jedné ze zdí byla zavěšená  velká televizní obrazovka.
Tak se popíjel čaj, konzumovalo se ovoce a povídalo o všech možných zajímavostech života v jejich ale i v naší zemi.  A asi  tak po hodině jsme se  museli rozloučit, čas pokročil a tak jsme rozdali drobné dárečky a odjeli.
Na hotelu v recepci jsme pak dlouho do noci zpracovávali své zážitky, které nás  onoho dne potkaly.    Bylo to velmi zajímavé poznání a velmi příjemně  strávený  čas, na který budeme určitě hodně dlouho a rádi vzpomínat.                                                                                                                                                      

Ten nejmenší byl k pomuchlání...

.....a vůbec se nebál

   

Členové rodiny s Naty

...a dlouhé nohy našeho delegáta Mahmouda, sedíc na zemi, neměl je kam jinam složit