Jordánsko na vlastní kůži: Petra skalní město

Jak začít toto vyprávění o jedné ze zajímavých historických památek Jordánska, o skalním městě Petra , které začalo psát svou historii v 4 století př. n. l.? Původně vzniklo snad jako pohřebiště kmene Nabatejců, jejichž původní domovinou byla nekonečná poušť. Vytlačili Edomity na západ a tuto oblast obsadili. I Nabatejci byli pastevci a podobně jako jejich předchůdci si rádi přivydělávali loupením a přepadáváním karavan. Tito nomádi postupně obsazovali velké území od Rudého moře přes poušť až k Mrtvému moři. Nabatejci nejen že ovládli rozsáhlý územní prostor, ale do dějin se zapsali i jako velmi šikovní obchodníci, kteří díky svému umu výrazně zbohatli a to se odrazilo i v jejím životním stylu a stavbám, které přetrvaly po celá tisíciletí. To, co nepoctivě získali, odkládali do Petry. A hned první zmínka o městě z r. 312 př.n.l. uvádí, že to bylo skladiště nakradeného zboží, zlata, drahých mastí, kadidla a jiného zboží. Nakonec přestali karavany přepadat a začali s obchodníky spolupracovat. V tom byl počátek jejich největšího úspěchu a postupné prosperity.

Skalní město Petra je jednou z nejbarevnějších hříček přírody. Jak slunce postupuje po obloze, vykresluje skály do barvy čokolády, rudých jablek, koření kari či růžového lososa.. Některé stěny připomínají hedvábí, na slunci z nich až přechází zrak.

Toto pohoří se táhne od Petry až na hranici s Izraelem

Petra zabezpečovala Nabatejcům klidný život a chránila je před nájezdnickými kmeny, neboť jediná soutěska, která zajišťovala vstup do Petry (Siq) byla velmi úzká a to obráncům Petry velmi pomáhalo. Petra se stala centrem vzkvétajícího obchodu, jakousi křižovatkou cestujících obchodníků, kteří touto zlatou stezkou procházeli a v Petře odpočívali. Za svou ochranu si i platili a zde taky své vzácné zboží překládali, aby putovalo s jinými obchodníky do Sýrie, Řecka, Říma, Egypta ale také po moří do Indie a Číny.

Začátek cesty

Můžete využít skužeb beduinů

Soutěska Síq

Soutěska Siq je široká 5m, na některých místech jen 1,5m a roztáhnete-li paže, dotknete se oběma rukama protilehlých skal.

Na konci soutěsky se objeví Pokladnice , která ohromí snad každého návštěvníka


Takhle dříve vojáci hlídali Petru.

Soutěska v noci, to je nezapomenutelný zážitek

Po nějakém kilometru za vstupní branou se před turisty otevře pohled na Pokladnici, jednoho ze tří opravdových skvostů Petry. Nazývá se Al-Chaznech, její průčelí tvoří dvoupatrová hrobka vysoká přes 40 metrů a široké asi 30 metrů a původně měla sloužit jako místo posledního odpočinku krále Arety III. Nese znaky řecké architektury a byla stavěna po dobu asi 300 let. Je vytesána do červeného pískovce a pohled na její monumentálnost je tak ohromující, že každému doslova vyrazí dech. I toto místo má svou legendu, která praví, že jakýsi bohatý člověk někde uvnitř nechal ukrýt skřínku s pokladem. Postupem času se mnozí lidé snažili střílejícími šípy zjistit, kde se tato skrýš nachází, ale bezvýsledně. Jen po šípech zůstaly znatelné stopy jako němí svědkové dychtivosti střílejících.

Pokladnice

Velbloudi a Petra patří neodmyslitelně k sobě

Pokladnici jsme minuli a míříme směrem k Divadlu. Je rovněž vytesané do skály, hlediště tvoří 40 řad, takže se tam vešlo i 3000 diváků. Římané, kteří svého času toto území ovládli rozšířili divadlo o větší prostor, takže tam mohlo být přítomno až 8500 diváků. Římané se chovali megalomansky, ale z historického hlediska je jim dnešní doba vděčná. Možná vás napadne otázka, kam se poděl ten vytesaný materiál?. V Petře tyto vykutané kameny použili na jiné stavby. Praktické využití.

Dalším historickým skvostem je Klášter zvaný Ed dér, asi 3km vzdálený od centra. Je o něco vyšší než Pokladnice a také širší, ale dovnitř Kláštera je vstup zakázán. Turistům nezbývá než obdivovat výzdobu tohoto kláštera na vnějším obvodu, hlavně kříže na fasádě. Pokud se vyšplháte o trochu výš, rozprostře se před vámi krásný výhled právě na Klášter a jeho okolí. I zde najdete potřebné občerstvení a klid k relaxaci. No a ti méně unavení turisté se mohou vyšplhat ještě výš a budou odměněni nádherným rozhledem na celou krajinu a z pěkné vyhlídky na hory a snad bude vidět i do Izraele. I zde na zmožené turisty bude čekat občerstvení v malé restauraci stejně jako vlídný personál
.

Tady jsme měli štěstí a dovnitř jsme se podívali, ale dnes už je vstup zakázán

Od Kláštera je nádherný výhled

Restaurace u kláštera

Káva a výhled na Klášter

Fasádová ulice

Tím nesmírně vzácným zbožím, se kterým se v Petře čile obchodovalo, bylo kadidlo z Ománu, ale i z Jemenu, stejně jako vzácné koření.Do skály se vytesávaly chrámy, domy, obývané obyvateli Petry ale i obchodníky a v době svého rozmachu žilo v Petře asi 30 000 lidí. Kolonádní ulice jako hlavní trasa vedla od jihu k severu Na jejím začátku byla kašna s vodou ústící ze soutěsky Síqu a za ní bylo velké tržiště i královský palác. Brána oddělovala posvátnou část Petry od té obchodní. A tak tomu je dodnes. Skalní pohoří kolem lemuje hranici mezi Izraelem a Jordánskem .

Za branou jsou restaurace kde uspokojíte své chuťové buňky

Brána, která rozděluje Petru na dvě části

I velbloudi potřebují odpočívat.

Poklidný život obyvatelům Petry spokojeně ubíhal, obchody vzkvétaly až do r. 106 n.l., kdy celou tuto éru místní prosperity ukončili Římané, kteří celou oblast obsadili.

Ve 4.století pak území zasáhlo silné zemětřesení a v Petře zůstala jen z poloviny nezničená plocha. Obyvatelé začali ihned s opravami města, které nadobro zničilo další ohromné zemětřesení, asi v r. 551 n.l. a z Petry zůstaly už jen ruiny. Potřebná síla k obnově Petry již nebyla.
Ve 12 století n.l .byla tato oblast pod vlivem Byzantské říše postupně zapomínána. Existenci rudých chrámů pečlivě skrývali a strážili před světem a i případným objevem jen beduíni. .To bylo jejich veliké tajemství.

Nabatejský chrám

Běh dějin si však připravil jiný scénář a tak tuto fantastickou památkovou zonu v r. 1812 objevil cestovatel převlečený za araba, švýcarský plukovník Johann Ludwig Burckhardt. Jeho úspěch spočíval v tom, že v podstatě obalamutil beduíny a přestrojen za muslimského obchodníka mluvícího arabsky se vydal na Blízký východ. Když se ho ptali na jeho podivný přízvuk, vymlouval se, že pochází z Indie. Jako důkaz jim předvedl svou parádní " hindštinu" a spustil na ně mluvu své rodné švýcarské němčiny. Uvěřili mu a vyprávěli mu legendu o tajemném městě ukrytém ve skalách. A tak Burckardt znovu objevuje Petru. Jeho potají zhotovené náčrtky obletěly celý svět. Petra sice vešla opět ve známost jako ztracená památka, ale oblast byla tak nedostupná a zřejmě i zdevastovaná přírodními živly, že ač se o její zpřístupnění mnozí badatelé snažili, světu byla její krása předvedena až po válce. A v roce 1995 byla Petra zařazena do seznamu světového dědictví Unesco a v r. 2007 prohlášená sedmým divem světa.

Když jako turisté zavítáte do Petry vězte, že se všem vyplatí pobýt zde po nějaký čas a vychutnat si tu neopakovatelnou atmosféru, kterou jinde nezažijete. Stojí za to absolvovat i procházku po Wadi Musa, což je městečko vedle skalního města Petry obývané místními beduíny. Toto místo je známé i pověstí o Mojžíšovi, který svůj lid vyváděl z Egypta do Země zaslíbené. Když došli do těchto míst, velmi unavení a žízniví, poprosil Mojžíš Boha o trochu vody pro svůj lid. Ten mu poradil, aby svou holí udeřil do skály. Pramen vody vytryskl a všechny žíznivé osvěžil. Od té doby se tomuto místu říká Mojžíšův pramen. Tato událost je zaznamenána i ve Starém zákoně, kde je místo nazýváno Mojžíšův kámen.

Výhled z Wadi Musa na vstup do Petry

Pohled na Wadi Musa

Výhled ze střechy hotelu ve Wadi Musa

Výhled od bazénu na Skalní město

Skála, do které Mojžíš udeřil holí

Mojžíšuv pramen

Tak jako v každé turistické destinaci, jsou i zde beduíni vděční, když si turisté všimnou jejich nabízených služeb a hlavně jich využijí, zakoupí nějaký ten suvenýr na památku a ochutnají jejich gastronomické výrobky. Spokojenost pak přetrvává na obou stranách. Součástí i jakési pomoci je vstupné, jehož výše odpovídá důležitosti tak významné památky, jako je skalní město Petra.

Tóny tohoto nástroje jsou nezapomenutelné

Velbloudi čekající na turisty

Také oslíci jsou připraveni jako přeprava pro turisty

Beduínky mají své obchůdky s tímto zajímavým ručně malovaným sortimentem po celé Petře

Každodenní cesta za prací

Pokud se někdo na pěší vycházku necítí, nic mu nebrání v tom, aby si vybral vhodný dopravní prostředek - ať kočár, osla, koně či velblouda, beduíni jsou vždy připravení se o turisty postarat. Nabízejí své služby turistům právě formou odvozu soutěskou Síq ke slavné Pokladnici. Je to poměrně drahá záležitost, ale beduíni si těmito službami zajišťují obživu a turisté nejen že nejsou pak unaveni, ale taktéž si dostatečně vychutnají tu neopakovatelnou atmosféru. A beduínům vypomáhají i jejich děti. Jsou to takoví okatí čokoládoví čiperové, žvatlající anglicky a svou "dotěrností" nabízejí různé suvenýry, náramky, pohledy ke koupi .I to je finanční přínos do každé beduínské rodiny. Tyto děti ale bohužel pracují v době, kdy by měly být ve škole, proto v současné době probíhá kampaň jordánské vlády zaměřená právě na turisty, ve které jsou upozorňováni na to, aby práci dětí v Petře nepodporovali. Veškeré tyto služby jsou nicméně nabízené s úsměvem, trpělivostí a neuvěřitelně přátelským postojem. Někteří beduíni pracují ve službách gastronomie, jak v restauracích tak v malých stáncích podél cest a jejich ženy, ale i babičky dětí prodávají oblečení, batůžky a jiné suvenýry.

Také tímto povozem můžete projet Petru

Jízda na velbloudu je větším zážitkem

Policie je v Petře všudepřítomná

Petra patří beduínům, Jordánsko jim toto území ponechalo s tím, že se budou starat o vše potřebné, takže za zaplacené vstupné se provádí údržba Petry. Beduíni se této povinnosti chopili velmi zodpovědně, takže Petra je stále považována za největší historickou atrakci Jordánska. A věřte, že tamní atmosféra je téměř nepopsatelná, nejsou pro to dostatečná slova, která by vystihla tu atmosféru, přístup a ochotu beduínů.

I ruce hudebníka musí odpočívat,

Zajímavé mužské oblečení

Ženy pracují v Petře společně se svýmí muži

Atmosféra v Petře má své kouzlo

Děti mají také obchůdky.....

a jsou jsou neuvěřitelně přátelské

Velbloudi čekají na unavené turisty, kteří se vraceji z Kláštera, aby jim nabídli své služby

Beduinské obchůdky pod Královskou hrobkou

Upomínkový předmět na Petru

V dávných dobách byli beduíni především kočovníci bydlící ve velkých stanech i s chovnými zvířaty, ale už jich mnoho není. Stali se z nich obyvatelé beduínské vesnice. Vše mají vzorně uspořádané, čisté. Někteří, jak jsem se už zmínila, stále bydlí ve skalách, a žijí s celými rodinami tradičním způsobem života. Většina z nich sem přišla zpět z vesnice, jejíž život nepřijali za vlastní. Mladá generace už chce ale převážně žít modernějším způsobem.
No a další skupina beduínů pracujících v Petře žije v blízkém moderním městečku Wadi Musa, Ale jako potomci Nabatejců mají i oni své zvláštnosti jako komunita. Dobře popsat se toto nedá, to se musí vidět a vcítit se do jejich způsobu života. Ženy chodí všude a vždy s doprovodem, zahalené do krásných šátků, zvláštně uvázaných, takže jim tvoří krásný tvar hlavy.
No a ještě malá zmínka o jejich nátuře, kterou jsem měla možnost poznat osobně v několika rodinách. Ženy jsou velmi temperamentní a ne vždy žijí jako chudinky-otrokyně, jak si možná mnozí z nás představují. Muž sice vládne okolí a světu, ale musí a umí se dostatečně postarat o svou rodinu. Ženy pracují vesměs v domácnost a starají se o děti, ale i doma si navzájem pomáhají.

Další upomínkové předměty na prodej

Jak se na tom sluníčku vyjímá ta různobarevnost

Když se člověk dívá na tu nesmírnou nádheru budovanou dávnými obyvateli této země, sice po mnoho století, ale s žádnými technickými vymoženostmi, nezbývá než smeknout před jejich dovednostmi, umem a přesností, fantazií, ale i nesmírnou vírou v to, co tvořili. S radostí, ale určitě i s velkými oběťmi.