Příjezd

Proč právě Jordánsko? Zemi jsme každá z nás, tedy já (Markéta - na fotkách moc nejsem) Martina a Nata navštívily už předtím, jednalo se ale dvoudenní turistickou klasiku Petra - Wadi Rum a zpět do Izraele. Shodly jsme se na tom že tahle země se musí vidět ještě jednou, a to důkladně. Ačkoliv jsme poměrně dobrodružné povahy, netroufly jsme si napoprvé jet na vlastní pěst, proto jsme zvolily zájezd s cestovní kanceláří.  

Naše plánovaná trasa

Do samotného Jordánska jsme s naší skupinou cestovali z Izraele, kde jsme nocovali v Betlémě, odtud je to na hraniční přechod cca 2 hodiny autobusem.

Hraniční přechod s nezbytnými portréty hašemitských králů

Na hranicích samozřejmá kontrola zavazadel.

Kontrolu zavazadel zvládla Nata s Martinou s úsměvem. Já jsem se moc nesmála, kufr mi díky bezpečnostní prověrce izraelských aerolinií dorazil až následující den

Pak už si naši skupinu převzal jordánský delegát, dvoumetrový muž, který snad upoutal každého svou výškou. Jmenoval se Mahmoud.

Naši průvodci, Karel a Mahmoud

Naše skupina byla dost velká, cca. 50 lidí, naštěstí naši průvodci byli silné osobnosti, takže se jim (většinou) dařilo krotit náš bujarý temperament.

Fotit se s Mahmoudem je možné pouze v sedě nebo u zídky....

A cesta pokračovala severním směrem k městu Irbid a pak podél hranic Izraelsko-jordánských. Míjeli jsme malé vesničky, skupinky dětí vracející se ze školy i malinká tržišťátka. Je to téměř neturistická oblast a tak nebylo divu, že autobus s námi turisty byl středem pozornosti a to snad po celé naší trase.

Místní školáci