Jordánsko - svátky muslimů

Ramadán

Nejznámějším svátkem  je v jarním období  ramadán, který v letošním roce připadl na dny od 26.5. do 26.6.2017. Je to devátý měsíc islámského kalendáře a půst v tomto měsíci patří mezi pět pilířů islámu. Pět pilířů islámu, někdy též pět sloupů víry, tvoří základ náboženské praxe každého muslima. (šaháda - vyznání víry, salát - rituální modlitba, zakát - almužna, daň, saum - půst v měsíci ramadánu a hadždž - pouť do Mekky).

Muslimové začínají svůj půst  svoláváním se na ranní modlitbu - fadžr, která probíhá při úsvitu. Poslední jídlo, které je servírováno před začátkem půstu, se nazývá suhúr. Během půstu je muslimům zakázáno jíst, pít, kouřit, mít sexuální styk. Půst je ukončován svoláváním na večerní modlitbu – maghrib. První pokrm, který muslimové po skončení půstu jedí, se nazývá iftár. Základem iftáru jsou datle a voda/mléko. Tímto jídlem přerušoval svůj půst prorok Muhammad, je to tedy sunna. Po modlitbě maghrib je servírováno mnoho pokrmů, jejichž druhy se liší oblast od oblasti.  V dnešní době se během iftáru mnoho muslimů snaží dohnat jídlo, které během dne zameškali, avšak je sunnou stravovat se střídmě. Ramadán je měsícem, během kterého jsou muslimové nabádáni k zlepšení svého chování. Měli by se zdržet špatné mluvy, nadávání, pomlouvání, lží a závisti. Je to také čas k urovnání sporů a špatných vztahů. V neposlední řadě muslimové konají více modliteb než obvykle, ať už dobrovolné modlitby během dne či noční modlitbu tarawíh. Během ramadánu by měl každý muslim přečíst celý Korán. Ten je rozdělen na stejně dlouhé části označované džúz, každý den je určena ke čtení jedna část, to napomáhá ke snazšímu přečtení celé knihy.

Nejvýznamnějším časem v ramadánu je Lajlat al-Qadr. Muslimové věří, že během této noci byl poprvé proroku Muhammadovi zjeven Korán. Přesné datum není známo, je řečeno, že je to jedna z lichých nocí na konci ramadánu, nejpravděpodobněji noc na 27. ramadán – v islámské časomíře začíná den západem slunce.

Některé hotely a obdobné podniky v odlehlých místech mohou mít upravenou otevírací dobu. Nemuslimští turisté, kteří se v tuto dobu nacházejí v muslimské zemi mimo turistická letoviska, jsou většinou poučeni, aby během dne nejedli a nekouřili na veřejných prostranstvích.

Během ramadámu ve dne panuje ve městech relativní klid, naopak po západu slunce jsou v ulicích měst běžné oslavy, hostiny, včetně živé hudby a vášnivých konverzací na různá témata.

První, co nemuslima napadne je jak je to vůbec možné přežít. Ačkoliv jsou věřící do určité míry zvyklí, i pro ně je to náročné období. V tomto období pracují zkráceně nebo mají úplné volno. Všude a ve všem (mimo hotelů) je omezený provoz. Vydržet bez jídla se dá, ale bez vody je skutečně náročné - obzvláště když ramadán připadne na horké letní měsíce.

Kolem půl čtvrté ráno - tedy velice brzy - se nasnídají do sytosti a pak nastává celodenní polehávání, spaní nebo modlení popř. krátká práce a tak to pokračuje až do západu slunce.

Přerušení půstu - íd al-fitr je také muslimský svátek slavený po skončení ramadánu. Ten trvá tři dny a ukončuje měsíc půstu. Nejpozději první den svátku má věřící muslim darovat almužnu (zakát), která má vyvážit jeho neúmyslná pochybení během ramadánu.

(zdroj: Wikepedie)

Svátek oběti (Id-al-adhá)

Íd al-adhá je jeden z nejstarších muslimských svátků, jehož autorem je samotný prorok Mohammed. Vymyslel jej poté, co odešel z Mekky do Medíny a pozoroval, jaké svátky tam Arabové slaví. Místo desítek různých slavností Medíňanům zavedl svátky dva – a jedním z nich byl právě Íd al-adhá. Korán ukazuje, že prorok Mohammed šel věřícím příkladem. Sám na tento svátek jednou porazil vlastníma rukama 73 velbloudů.

Zabíjení však není samoúčelné – nejde o to, aby tekla krev, ale aby se nasytili hladoví. I Mohammed, když pobil výše zmíněný počet velbloudů, rozdal jejich maso chudákům. Celý svátek je připomenutím jiné oběti, a to té Abrahámovy. Muslimové, stejně jako Židé a křesťané, pokládají tohoto muže za proroka. A Abrahámova oběť berana Bohu je pro ně symbolem, který už stovky let napodobují. Přísná pravidla určují, kolik masa si může nechat rodina, která zvíře obětovala, kolik mají dostat chudí a jak velkou část obdrží poutníci. 

Během svátku se ve městě Mína shromáždí obrovské davy poutníků, kteří se zúčastnili poutě hadždž. Oslava vrcholí obřadem kamenování Satana. Cílem kamenování je Satan představovaný třemi kamennými pilíři. Na ně vrhají davy poutníků kameny, čímž napodobují Abrahámovo kamenování Ďábla. Tento obřad zahájil v neděli třídenní svátek Id-al-adhá. 
(zdroj: national-geographic.cz)

Pouníci v Míně

V minulosti tomu tak však nebylo. Místo zdi tam byly tři vysoké sloupy tzv. džamra , ale po sérii tragédií ve smyslu ušlapání mnoha set poutníků se Saudská Arábie  rozhodla malé sloupy odstranit a nahradit je dlouhou vysokou zdí.

Kamenování Satana jeden z rituálních úkonů který musí muslim během hadždže vykonat, pokud nechce, aby byla jeho pouť k Mekce považována za neplatnou. Kamenováním  satana začíná 10. den měsíce dh´l-hidždža.

Kamenování satana

KABA - zde se narodil a začal působit Muhammad (asi v r. 570-632) poté co byl vystaven odmítnutí a pronásledování mekkánskými kmeny, včetně jeho vlastního -  Kurajšovců. Rozhodl se proto v r. 622 odejít do Mediny. V té době Muhammad nakázal svým stoupencům  uskutečnit povinnou pouť ke Kabě, kterou považoval za svaté místo. Kaba byla tradičním sídlem arabských bohů jako byl Hubal al-Lát al-Uzrá nebo Manát a pouť k ní se konala již  v předislámské Arábii.

Vystavěl ji Adam poté, co jej Bůh vyhnal z ráje. Když nastala potopa, Kaba měla být vzata do nebe a znovu vystavěna Ibrahimem (biblický Abrahám) a Ismailem (Izmail). Když prý Ibrahim zapudil Hadžar a jejího syna Ismaila do pouště, Ismail po nějakém čase bloudění dostal žízeň. Hadžar šla hledat vodu, ale nemohla ji najít. Anděl Džibúl (Gabriel) ji však  k prameni Lamzam dovedl. Nad ním později Ibrahim s Ismailem postavili svatostánek.

Velká mešita v Kabě

Dnes se pramen nachází v blízkosti Kaby, což je 15 metrů vysoká, 12 metrů dlouhá a 10 metrů široká  kamenná stavba  pokrytá brokátovou  černou látkou zvanou biswa a zdobenou zlatými kaligrafickými nápisy, verši z koránu. Každý rok se tato látka mění za novou, stará je rozstříhána na malé kousky a rozdávána poutníkům.
V Kabě je uložen Černý kámen, uctívaný už v předislamské Arábii a dnes je to nejsvětější islámská relikvie.Ve středověku byl však rozbit na několik kusů, nyní je spojen pomocí stříbrného rámu. Jedná se patrně o bazalt či meteorit, Dle legendy byl bílý a postupně černal - podle hříchů klanících se muslimů.

Pro rodiny je svátek  Íd al-adhá příležitostí k návštěvám a oslavám srovnatelným s našimi velikonočními svátky. Do jedné takové rodiny jsem byla s kamarádkou pozvaná ve Wádí Musa, což je městečko poblíž skalního města Petra. Byly jsme obeznámeny s průběhem oslav i s nepsanými  společenskými  pravidly. Každá návštěva přináší bonbony dobré kvality - čokoládové, plněné různými náplněmi, což není úplně levná záležitost, protože se očekává, že jich přinesete dostatečné množství pro celou početnou rodinu. A tak jsme zakoupily asi 2 kg vynikajících cukrovinek, které jsme předaly hned po uvítacím ceremoniálu.

Den, ve kterém jsme tam přijely, se nazývá arafah - drží se půst, a popíjí se beduínská káva s kardamomem uvařená den předem a k ní se podávají bonbony a doma dělané cukroví.

Den předem se uvaří voňavá pochoutka - hodně kávy smíchané s mletým kardamomem se vaří
asi po dobu 20 minut. Rovněž se připraví hodně čaje, který se vaří jen 7 minut. A toto se podává druhý i další den příchozím návštěvám.

K tomu se přikusuje drobné cukroví, které se vyrábí z jednoho těsta a to z velké dávky. Když je zpracované, plní se různými náplněmi - oříšky, čokoládou a tvarují se kousky. Něco jako naše vánoční cukroví. A protože toto cukroví připravuje mnoho šikovných ženských  rukou, vypadá to jako strojová výroba a brzo je vše upečené.
Ženy při výrobě sedí na zemi obložené igelitovou podložkou, na které  je těsto, plechy a tvary dělají ručně  tvořítky na cukroví. Je to koncert kmitajících  rukou. Plné plechy se pak pečou v plynové troubě.                                                             

No a jde se spát, protože druhý den bude jen hostina a povídání s přáteli, rodinou atd. Hlavně se ráno velmi brzo vstává, každý se velmi pečlivě upraví, ženy nalíčí  a tak začíná Id-al-adhá, svátek kdy se všichni modlí, scházejí se v rodinách, se sousedy,  byť jen na malinkou chvíli, obdarovávají se cukrovinkami, upijí kávu či čaj a zase pokračují dál. Tak to trvá celé dopoledne.
A v odpoledních hodinách muži  podříznou  obětované zvíře,  stáhnou jej z kůže, ženy pak vyvrhnou vnitřnosti a  zpracovává se  maso.                                           

Ze zpracovaného masa se z pravidla připraví  mansaf  s  beduínským chlebem (šrek). Jídlo se podává v pozdních večerních hodinách. Ale podává se i rýže, jsou připravené misky s rajčatovým salátem a zakysané mléko, rovněž je připraven jogurt.
A nastává další krásné ráno, kdy se všichni opět pečlivě připraví na další prožití svého svátku a vše jde nanovo s jednou podstatnou změnou - podává se už i oběd, tedy jídlo zvané mendi (kuřecí, skopové, ryby) výborně okořeněné různými ingrediencemi a kořeními. Podává se na velkém tácu (množství jídla asi pro 10 lidí) obložené nudlemi, rýží, oříšky, zeleninou s citronem, zelenými paprikami, prostě taková  vkusně upravená a velice chutná směsice. A tak si to člověk užívá i s vědomím, že  druhý den nastane problém se šatníkem, protože jíst takové dobroty, mnohdy až pozdě večer a hlavně jíst je v takovém množství nemůže znamenat nic jiného, než zvýšená váha a objem v pase.